Psychosomatika u asthma bronchiale

Je dobře známo, že psychologické faktory mohou ovlivňovat výskyt a průběh astmatu.

Slovo astma pochází z řečtiny a znamená také stísněnost.

Latinsky se těsný, tísnivý řekne angustus (viz rovněž německé slovo Angst). Povšimněme si rovněž neoddělitelné souvislosti mezi úzkým a úzkostí. Astmatická stísněnost má tedy rovněž mnoho společného s úzkostí (Dahlke, 2014).

Wójtowicz (2012) ve své studii hodnotí, jakou mírou se stres podílí na vzniku astmatických záchvatů. Ve své studii potrvzuje, že intenzivní emoce a stres se přímo podílejí na zhoršení příznaků.

Somatopsychické faktory (vliv tělesné účinky na mentální fungování) jsou minimálně stejně významné jako faktory psychosomatické (vliv mentálního fungování na naše fyzické tělo).

U pacientů se somatickými poruchami se mohou sekundárně vyvinout i psychické poruchy, zejména jedná-li se o chronický či závažný stav. Mnoho studií prokázalo přítomnost úzkostných stavů, problémů ve škole, psychické onemocněné či rodinné problémy u pacientů s astmatem (Zirke; Seydel, 2010).

V plicním lékařství byl sice učiněn pokrok v léčbě astmatu novými formami kortikoidu, ale význam psychiky na rozvoj onemocnění a možnosti psychoterapie by neměly být zapomenuty zejména u dětí (Chvála, Trapková, 1996).

Psychosociální stresory, působí na centrální i autonomní nervový systém, endokrinní systém a imunitní systém. Včetně medikace by léčba měla zahrnovat i autogenní trénink, terapii využívající biofeedback ve vztahu k „hodnotě odporu“ dýchacích cest (bio-feedback therapy based on respiratory resistance value). Jsme-li ve stresu, tak tělo se stále snaží udržet homeostázu v rovnováze skrze endokrinní, imunitní a autonomní nervový systém (Luigi; Roccoa, 1998).

Z pohledu psychosomatiky, kdykoli astmatik pociťuje stísněnost — jedná se o strach. Jediným prostředkem proti strachu je rozšíření, kterého lze dosáhnout připuštěním toho, čemu se vyhýbáme (Dahlke, 2014).